Historie Jelení
Jelení se nachází v Krušných horách v nadmořské výšce 960 metrů, asi 9,5 km severně od Nejdku v blízkosti česko-německé hranice. Obec byla založena v 15. století horníky ze Schneeberku. Jelení bylo známé těžbou cínu. K úpadku těžby začalo docházet až v 18. století a skončilo dovozem levného cínu ze zámoří od poloviny 19. století.
V roce 1832 zde byl vybudován kostel sv. Antonína Paduánského. Ten byl však v padesátých letech úmyslně podpálen a následně zbourán.
V roce 1946 bylo zdejší výhradně německé obyvatelstvo odsunuto. Nehostinné horské podmínky k životu nové přistěhovalce z vnitrozemí příliš nelákaly. Navíc úřady neměly ani zájem na oživení obce tak blízko u hranic.
Zdejší asfaltová silnice je kupodivu dobře udržována a to zřejmě jen proto, že od 60. let tudy projížděl závod Míru.
Na území obce zůstala budova dnešní restaurace, kde dříve sídlila pohraniční stráž. Dále zůstala tzv. Villa (nyní Mezi Jeleny), která do roku 1989 sloužila jako rekreační středisko Ministerstva zahraničních věcí. Dále zde ještě zůstaly dva původní domy.
(http://www.zanikleobce.cz/index.php?detail=1136540 - Informace volně převzaty ze stránek Krajského muzea Sokolov - www.omks.cz a z knihy Petr Mikšíček, Antikomplex o.s.: Zmizelé Sudety / Das werschwundene Sudetenland, Český les, 2003)
Vzpomínky
V r.1962-64 jsem sloužil u pohraniční stráže na rotě Jelení.Vyhořelý kostel sloužil i úkrytu k pasených krav před nepřízní počasí, vyřezávaly se krovy na palivové dřevo. Před průjezdem cykl. závodu míru v r.1964? přijela ženijní rota a "uklízela" okolí! Kolem polorozbouraných samot vybagrovala buldozery jámu, kam pak opět buldozerem nahrnula ruiny staveb. Kolem kostela mezi stavbou a hřbitovem obdobně provedla buldozerem hluboký zářez tak, že vzala i část hřbitova. Obnažila rakve a kosterní pozůstatky. Následně kostel odstřelili a zahrnuli do zářezu a zarovnaly s terénem!! Kolem silnice vedoucí přes drátěný zátaras se před závodem zátaras zdemontoval. Kontrolní orný pás ze zamaskoval nakosenou trávou z okolních luk. Zapíchaly se do země malé jehličňany a z brigády přijely posily,které se rozmístily skrytě v oddrátovaném prostoru a průjezd ZM byl připraven!!! Každý si může sám posoudit co usilí,škod a znesvěcení předchazelo tomu, aby peleton ZM a jeho kompars vjeli z demokratického státu na území státu socialistického! To je postřeh vojína pohraniční roty,sloužícího 26 měsíců na Jelení. Z.Kolář
(http://www.zanikleobce.cz/index.php?detail=1136540)
Brežněv na Jelení
Na pohraniční rotu Jelení -na podzim roku 1963 přijel- tehdy předseda nejvyššího sovětu SSSR- Leonid Iljič Brežněv. Ne na návštěvu roty, ne jako politik, ale jako lovec .V okolí Jelení byla stáda vysoké zvěře a tak o lov na jeleny zde byl vždy velký zájem.Vzpomínám, jak jsem jako vojín pohraniční stráže Brežněvovi s jeho loveckým doprovodem otvíral v údolí Bukového potoka průchod zátarasem. Prošel kolem mě, gumové holínky, oblečen v jakési "modráky", loveckou pušku přes rameno a nezapomenutelné husté obočí! V zákrutě lesa pak mizeli směrem k demarkáční čáře. Jak lov dopadl si již nevzpomínám ale myslím,že trofejní paroží si odvézt musel!! Z.Kolář
(http://www.zanikleobce.cz/index.php?detail=1136540)
O projektu "Mezi Jeleny"
Údolí Jelení má silnou energii. Je to
tu krásné a zároveň nostalgické a opuštěné. Navzdory historii
vysídlené vesnice je zde cítit pozitivní síla. To byl důvod,
proč jsme se zde rozhodli koupit rozlehlý dům. Místo je ideální pro meditaci, jógu a tak trochu jiný život. Mimo jiné
tu není žádný mobilní signál.
Náš dům je původně německá villa, nejmodernější dům celé vesnice. Nechal ho postavit místní pekař roku 1896. Nebylo běžné, aby pekař byl nejbohatším mužem vesnice, ale tomuto se to povedlo. Zavedl v pekárně částečnou automatizaci díky vlastním zlepšovákům a vynálezům, vyráběl i vlastní proud. Pečivem tak mohl zásobovat i okolní vesnice, v zimě se psím spřežením.
Po 2. světové válce a vyhnání německého obyvatelstva byl objekt využíván jako ubytovna pro pohraniční stráž. Později zde bylo oblíbené rekreační středisko Ministerstva zahraničních věcí. Fungovalo až do roku 1997, po tom byl dům víceméně neobydlen. Zvenku dům vypadá na první pohled jako nový, ale uvnitř, jak si dovedete představit, je po tolika letech nečinnosti ve špatném stavu a volá po rekonstrukci. Abychom objekt a celé místo přivedli zpátky k životu, je potřeba spoustu peněz, lidské síly a kreativních nápadů. Udělat vše najednou je téměř nemožné. Ale my na to půjdeme postupně. Nejdříve jsme zde začali od října 2014 bydlet. Dalším krokem byla sbírka přes crowdfunding a Ánandánam projekt.
Po 2. světové válce a vyhnání německého obyvatelstva byl objekt využíván jako ubytovna pro pohraniční stráž. Později zde bylo oblíbené rekreační středisko Ministerstva zahraničních věcí. Fungovalo až do roku 1997, po tom byl dům víceméně neobydlen. Zvenku dům vypadá na první pohled jako nový, ale uvnitř, jak si dovedete představit, je po tolika letech nečinnosti ve špatném stavu a volá po rekonstrukci. Abychom objekt a celé místo přivedli zpátky k životu, je potřeba spoustu peněz, lidské síly a kreativních nápadů. Udělat vše najednou je téměř nemožné. Ale my na to půjdeme postupně. Nejdříve jsme zde začali od října 2014 bydlet. Dalším krokem byla sbírka přes crowdfunding a Ánandánam projekt.
Oh, I wish you had this story in English!
ReplyDelete